Jedním z nejspecifičtějších rysů paliativní péče o děti je to, že děti – na rozdíl od většiny dospělých – dosud nedosáhly tělesné, sociální, emoční, rozumové a spirituální zralosti. Způsob, jakým děti chápou a interpretují pojmy a situace, jaké mají dovednosti a schopnosti – to všechno se během jejich zrání nachází ve stavu neustálé proměny a průběžného přizpůsobování. Připočtěme k tomuto specifiku ještě nezadatelné právo každého dítěte na průběžné vzdělávání a na zajištění příležitostí ke hře a socializaci, a bude nám okamžitě jasné, že na to, abychom mohli dětem poskytovat kvalitní paliativní péči, musíme porozumět zákonitostem dětského vývoje a pochopit význam hry.
© 2017 ICPCN